Lucie Zakopalová (* 1984) je polonistka, překladatelka a absolventka slavistiky a literární komparatistiky na FF UK. Působí v programovém oddělení Polského institutu v Praze. Spolupracuje s literárními časopisy Host, a2, Tvar a Souvislosti. Do češtiny přeložila reportáže Lidie Ostałowské a Pawła Smoleńského, básně...
Za tuhle knihu by měl jít autor do pekla, tedy kdyby nějaké
peklo existovalo a jemu by se chtělo někam jít – to by o románu Filipa Zawady asi napsal jeho hrdina - malý chlapec ze si-
rotčince, vedeného jeptiškami.
Vztah matky a dcery. Dobré rady, výčitky a láska. Trochu nezdravá. Ale ta máma měla dítě jako mladá („litovala, že ukončila studium, ne těhotenství“) a nestačila sama dospět, pak
onemocněla – a odešla dřív, než zestárla.
Největším přáním Bruna Stressmeyera je být sám. S nikým ho nepojí žádné vazby, nemusí pracovat, starat se o bydlení, rodinu nebo přátele, zajímají ho pouze vlastní potřeby. Musí jen žít. Nebo spíše přežívat.
Odvrácená tvář Varšavy. Bedekr popisující svérázné typy žen, které v ní žijí. Po jejích ulicích krouží zlostné důchodkyně, domácí puťky, znuděné úřednice, polské matky i anarchistky a hledají své oběti.
Ve více než dvaceti reportážích nás Paweł Smoleński provádí po uličkách izraelských měst, kibucech, plážích, hospodách nebo svatyních. Všude tam, kde je to možné, po salónech i bazarech, hovoří s lidmi a poslouchá jejich příběhy.
