Alena Ságlová-Veit
Narozena 1968 v Praze, vystudovala obor překladatelství - tlumočnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Od roku 2003 žije převážně v Bavorsku, působí jako konferenční tlumočnice pro kombinaci čeština – němčina a překladatelka hlavně beletrie a populární psychologie.
Sebevědomá Svíčka je taktak ještě dítě. Žije v malé vesnici obklopené lesem a poli, která má už jen málo obyvatel. Ale Svíčka brání svou vesnici proti vylidnění, je zde pevně zakořeněná. Jednoho dne se ztratí Power, sousedčin pes.
Lidská duše je jako labyrint, ve kterém člověk snadno zabloudí. Protichůdné nálady nás často ženou hned tím, hned oním směrem, a pak je zase všechno v nejlepším pořádku. Proč tomu tak je, pro nás ale většinou zůstává záhadou.
Také dáváte přednost tomu, že jste hodná a každému vyhovíte, místo abyste se naplno radovala ze života? Snadno se cítíte provinile, bojíte se, co si o vás ostatní pomyslí? Zřídka si troufáte otevřeně říct či udělat, co chcete?
Kniha určená ženám, které se nedokážou prosadit, které jsou hodné a snaží se každému vyhovět, místo aby se naplno radovaly ze života, cítí se provinile a bojí se otevřeně říct či udělat, co chtějí.
Závěrečnou část souborného vydání povídkového díla Vladimira Nabokova tvoří šestnáct próz z let 1938–1952, z větší části spadajících již do americké etapy autorovy literární dráhy. Svazek doplňují autorské a editorské komentáře a doslov k celému souboru.
Dvaadvacet próz, jež tvoří druhý ze tří svazků souborného vydání Nabokovovy povídkové tvorby, přesvědčivě dokládá rychlý rozvoj autorova prozaického nadání i schopnost vracet se v nových a nápaditých variacích ke klíčovým tématům a motivům.
První ze tří svazků shrnujících česky poprvé Nabokovovo povídkové dílo přináší v chronologickém pořadí sedmadvacet próz, které autor napsal během svého pobytu v berlínském exilu v letech 1921-27.
Nejvýznamnějším dílo Christopha Ransmayra. Hlavní postava románu, Cotta Maximus Messalinus, se z císařského Říma vydává po stopách Publia Ovidia Nasa do jeho vyhnanství ve vzdálené Tomidě, železném městě na březích Černého moře.