Během tří let strávených v podzemní cele neviděl autor této knihy slunce, hvězdy ani modrou oblohu a kromě svých trýznitelů nezahlédl jinou lidskou bytost.
Na sklonku léta roku 1345 opustil patnáctiletý Jan Viklef rodný dům v anglickém Yorkshiru a vydal se na dvě stě mil dlouhou cestu, jejímž cílem byla oxfordská univerzita.
„Snažil jsem se do těchto kázání vtělit své nejhlubší myšlenky, myšlenky téměř umírajícího člověka. A pokud kážu, činím tak výhradně proto, že kázání je nějak obsaženo v mé přirozenosti, podobně jako když slavíci zpívají…“
