Nekonečné střetávání moře s pevninou vytváří spolu s chvějícím se světlem oceánu pestrou směs neopakovatelných dojmů. Z tohoto kaleidoskopu nálad čerpá bretaňská krajina svou nevyčerpatelnou sílu.
Jezevci jsou pomalí a rozvážní. Lišky jsou hlučné a zbrklé. Jezevci milují pořádek, lišky binec. Rozhodně nemají nic společného. Když Rézinka s maminkou Margaritou přijdou o příbytek, poskytne liškám střechu nad hlavou pan Jezevec.