Ještě před osmi týdny byl můj život zcela dokonalým načasováním stereotypu a povinností. Naprosto nic mě nemohlo rozhodit, nic se neodehrávalo mimo můj pevně stanovený plán.
A potom se to stalo.
Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych mohla při tanci spadnout z pódia a přistát v silné náruči nádherného muže.
Na ragbyovém hřišti je to nelítostný zápasník, ale když má v rukou violoncello, je z něj najednou něžný umělec.
Před pěti lety jsme byli spolu.
Bylo mezi námi tolik vášně, až nás oba udolala. Po tom, co se mezi námi nakonec stalo, jsem ještě mohl být rád, že jsem se té ženské zbavil.