Jen si vezmi a ochutnej!“ pobídla stará paní Sněhurku a podala jí to nejkrásnější lesklé červené jablko ze svého košíku. Sněhurka se do jablka zakousla, v ten okamžik se jí zatočila hlava a padla na zem.
Cestou do lesa Jeníček trousil drobečky z chleba a značil tak cestu zpět domů. Když se však Jeníček v noci rozhlížel po zemi a hledal své drobečky, žádné nenašel. Všechny je přes den snědli ptáci, kteří žili v lese!
