Připravované v oddělení beletrie

Jak bychom si měli zařídit Rusko (1990) a Rusko v troskách (1998) jsou dva základní publicistické Solženicynovy texty, napsané s osmiletou pauzou.

Román českého autora, který se stal občanem Austrálie, vypráví příběh skupiny vykořeněných osob – Čechů a dalších emigrantů ze střední a východní Evropy, kteří se setkali v táborech Mezinárodní organizace pro uprchlíky.

Vzpomínky kolínského rabína vycházejí v českém jazyce po více než sedmdesáti letech od prvního vydání (1947) a jde o jednu z prvních knih o holokaustu českých Židů.

Otrávené příběhy volně navazují na knihu Jedová stopa. V té se z velké části vyprávění o jedech odehrávala mimo historické oblasti zemí Koruny české.

Catriona Manzies-Pikeová se k běhání dostala poměrně pozdě. Po třicítce bývá na hledání nové životní náplně poněkud pozdě. Ale protože sedavé zaměstnání autorčino tělo i mysl ničily stále víc, našla si příjemnou kompenzaci: začala běhat.

Monografie se věnuje životním osudům JUDr. Oldřicha Maláče (1910–1991) odehrávajícím se na pozadí bouřlivého 20. století.