Jiří Pechar je českému čtenáři znám především jako překladatel, literární vědec a filosof, méně jako básník. Sbírka poezie Slovo v samotě vyšla původně před více než třiceti lety pouze v samizdatu, tedy širší veřejnosti téměř nedostupná.
V Kanadě žijící český básník Ivan Schneedorfer má vzácný dar mluvit nově o nejprostších věcech života a smrti, jeho básně jsou objevné a osobní a přitom se jako málokteré týkají i ostatních.
Existenciální, skeptická, uměřená a prostá poezie Jiřího Kárneta, psaná převážně v exilu na sklonku 40. let a počátkem let 50., zobrazuje dobovou vykořeněnost a vydanost člověka, který se, Bohem opuštěný, stává "nevěrnou napodobeninou sebe sama".
Korespondence básnické dvojice Holan-Zedníček z let 1940-1977: 240 dopisů, doplněných poznámkovým aparátem, bohatou obrazovou přílohou, dosud nepublikovanými básněmi a doslovem Miloše Doležala.
Dvanáct studií v knize výtvarného a literárního kritika Radima Kopáče (1976) má jako svorník titulní okraj, kulturní periferii, čili tu oblast, která je vesměs jak mimo zdejší umělecký, potažmo literární kánon, tak mimo zájem médií.
Nová básnická sbírka ceněného esejisty a znalce dějin umění i kultury. Do kupy tu Josef Kroutvor sesadil texty formálně různé: od medailonu o třech prozaických větách po skladbu o deseti veršovaných částech.
Kniha sestává s drobných textů, zejména poznámek, esejů, zápisků, črt, v nichž Tomáš Mazal formou jakéhosi kvazideníku reflektuje události, které bezprostředně prožil, nebo vlastní prožitek posunul směrem k literární fikci.
Sbírka básní jubilujícího Eugena Brikciuse (1942), známého slovesného i tělesného mystifikátora, začíná tam, kde předcházející "Spouštění s milou" (2011) končí. Kniha obsahuje vloženou grafiku Otakara Slavíka.
Milan Balabán je znám jako náš přední znalec Starého zákona, hebraista, evangelický teolog, esejista, překladatel starozákonní Písně písní. Důležitou součástí jeho ohledávání světa je však také poezie, kterou píše po celý svůj život.
Kniha vůbec poprvé v ucelené podobě představuje publicistickou tvorbu básníka Oldřicha Mikuláška, s níž se v letech 1934-1952 postupně seznamovali čtenáři přerovského listu Obzor a brněnských deníků Rovnost a Lidové (resp. Svobodné) noviny.
Drsný a často nelítostný - takový je v zásadě svět významné současné ruské autorky Svetlany Vasilenko (autorka úspěšné knihy Blběnka). V této povídkové sbírce se opět setkáváme s nepřikrášleným prostředím současného sovětského Ruska.
Texty, které Jiří Pechar připravil pro knižní vydání pod názvem Člověk a pravda, jsou eseje pohybující se na pomezí literární vědy a filosofických úvah.
Text před mnoha lety jistě vznikl v určitém dobovém kontextu, i dnes ale působí neuvěřitelně živě. Je čtivý a imaginativně inspirativní. Můžeme jej vnímat jako určitou poetickou esej, v níž autor zkoumá hranice vlastního psaní a literatury vůbec.
