(...) Browningova kniha je vlastně mikrohistorickou sondou (jistě ne náhodou je mezi těmi, jimž autor děkuje za náměty a připomínky, uveden i Carlo Ginzburg), ovšem sondou mimořádného významu. Browningův přístup umožňuje pozoruhodný vhled do nejnižší úrovně nacistického genocidního mechanismu. (...) podařilo se mu předložit čtenáři propracované a konzistentní vysvětlení chování příslušníků praporu, jež je současně podle mého názoru velmi věrohodným, obecně platným případem, na jehož základě můžeme pochopit širší souvislosti holocaustu.

(...) Tvořili němečtí policisté jednolitou skupinu? Browning dokládá, že ne. Proto ho zajímají i motivy jednotlivců, kteří - jak poznamenává česká redakce - "před válkou žili obyčejným, velkoměstským způsobem a ani v nejtemnějších představách jim nepřišlo na mysl, že se stanou masovými vrahy". (...) Americký historik se sám řadí k těm autorům, kteří popisují dějiny "zespoda" a zaměřují se na rekonstrukci prožitků a zkušeností těch, jež byli ignorováni v historii "vysoké" politiky a kultury. I díky tomu přerůstá poselství jeho studie dějiny holocaustu a nacismu.