(...) Předkonec, titul předposlední sbírky Violy Fischerové, knížky útlé a střídmé, avšak zasvěcené věcem nejtěžším, nejbolestnějším, věcem nepochopitelně a krutě " jedinečným" v tom smyslu, že k nim nelze získat ten jediný pravý klíč, lze je jen sdílet s ostatními jako tušení, dohady, obavy, nikoli jako vlastní zkušenost. Předkonec - tam jsme ještě spolu. Koncem projde už každý sám.

Básnický jazyk Violy Fischerové, opět střídmý a soustředěný k slovu, překračuje meditativní ladění konkrétní obrazností, syrovou a leckdy až civilní mluvou, která se výrazně uplatňuje při portrétování umírajících a vykreslení jejich pokojů.

(...) Její nejnovější sbírka je dosud jedním z nejvýraznějších básnických titulů tohoto roku. Autorka v ní skládá jakýsi katalog "předkonce", tedy života starých lidí. Téma dnes téměř nepopulární - všichni jsme stále mladí, a když už někdo starý je, strčí se často do pečovatelského domu, aby nekazil pohodu. Básně Violy Fischerové jsou mikropříběhy, dokumenty o tomto "životě po životě": "Bráníte se/ Ty verše jsou kruté// Bráním se/ Jde o bilanci/ a účet// Je lepší vědět."
HODNOCENÍ LN ****