Zonová i ve své poslední próze zůstává věrna svému stylu vyprávění a práce s postavami. Jejich charakteristiku nechává vyvstávat v krátkých monologických pasážích, skládajících v sledu retrospektiv jednoduchou fabuli. Je typické, že jednotliví vypravěči jsou do jisté míry nespolehliví – jejich představy o sobě a své společenské roli musí čtenář konfrontovat s vlastní soustavou hodnot.

(...) Vzhledem k neustávajícím retrospektivám a nahodilým asociacím je třeba, stejně jako u zbylých autorčiných knih, dávat nepřetržitě pozor. Jinak by vám totiž tahle kvalitní spisovatelka a její nová knížka plná perverzí, ale i osamělosti a nepochopení mohla nepozorovaně uniknout. A to by byla škoda!

(...) Boty a značky je trochu podivný název třetí knihy Anny Zonové (1962). Její literární postupy se v ní však v podstatě příliš neliší od způsobu psaní, jaký zvolila již ve své předchozí, druhé próze Za trest a za odměnu (2004). Jde totiž opět o sled monologů jednotlivých postav. (...) Anna Zonová se tak řadí k tvůrcům, kteří usilují ve svých dílech o zachycení toho, co se skrývá pod vnějším leskem a barvitostí (post) moderní společnosti - šedi zplanělého života. Jejím produktem je jev, jemuž kdysi Freud dal název "nezdomácněnost" (Unheimlichkeit) člověka v moderní kultuře.
HODNOCENÍ LN *****

(...) Autorka si tentokrát dala záležet, aby vyprávění nevedla lineárně, a příběh komponuje velmi rafinovaně. Je tu sice základní osnova, jež je poměrně jednoduchá, ale prokládají ji neustálé návraty, které zdánlivě působí, jako by probíhaly v tu chvíli, kdy jsou vyprávěny. K Albínovu příběhu Anna Zonová v nové próze přistupuje drsně, ale přes veškeré to řvaní jde o povídání velmi kultivované. Tak to u nás umí málokdo.