Minima moralia

(...) K pochopení těchto úvah nepotřebujete studovat Marxe či Freuda, nemusíte nic vědět o Hegelově dialektice či Husserlově fenomenologii, byť Adorno z těchto a dalších autorů vychází. Minima Moralia jsou totiž především postřehy filozofa a kritika své vlastní doby, jejíž jedovaté plody sklízíme dodnes. (...) Adorno se jako filozof estetiky (začínal jako kritik vážné hudby) hrozí banality a zplanění společenských vztahů a je zvláštní, jak tohoto myslitele, který se hlásí k Marxovi, trápí mizení konzervativních hodnot, jako je například společenský takt a konvence. Ta podle něj přežívá již jen jako parodie formy, která se změnila ve "slepou konformitu majitelů aut a rozhlasových posluchačů".