Povídky o lásce

Četba Povídek o lásce pro mě nebyla úplně silným zážitkem, ale ten snad, bez vší ironie, ani nelze od populárního spisovatele-humoristy očekávat. Snad proto mi při procházce fikčním světem mimovolně vykrystalizovaly dva významotvorné okruhy (smích a prázdnota), které jsem k jednotlivý textům přikládal.

Viewegh, to je už dneska jednotka psaní. Cudný krajkový obal s všeříkajícím titulem halí tentokrát šestnáct textů věnovaných různým podobám lásky, rychlých a shovívavě melancholicko- ironicky laděných záběrů na lidi, které láska potkala ve věku adolescentním i zralém, kterým jen přeběhla pod okny, i na ty, kteří s ní svázali své životy napořád, jsouce tomu ve většině případů rádi. (...) Vznikla zábavná a čtivá přehlídka situací a jejich umně načrtnutých obyvatel, opatřená humorem. Žánr situační a charakterové črty Michal Viewegh umí, jelikož je to čtenářsky laskavý autor. Postavy jsou snadno představitelné: lidé obyčejní, až prostí, ocitající se ve výmluvně komických nebo jinak výlučných situacích, ať už je to na rodinné dovolené na ostrově Mauricius, v drahé či laciné restauraci, ve vánočně přezdobeném městě nebo v rozjezdové garsonce.