Pražský hřbitov [E-kniha]

Co se Eca týče, mohu srovnat pouze se Jménem růže. Zatímco Jméno růže vyvyšuji, Pražský hřbitov ponižuji. Domnívám se, že Eco psal tuto knihu pro sebe, nikoliv pro čtenáře, a je to zatraceně znát. Škoda. Musel jsem se přemlouvat, abych knihu dočetl.

Označila bych tuto kniho jako to nejlepší, co zatím z románové tvorby v moderní době vyšlo. Každý ať si udělá obrázek, kniha samozřejmě vyžaduje řadu dějepisných a literárních znalostí. Pokud je člověk má, je ukázkou neustálého se opakování dějin a lidské omezenosti. Eco je neuvěřitelně chytrý člověk stavící celé dílo na skutečných faktech. Kniha je navíc i mimořádně čtivá v porovnání třeba s Kyvadlem.

Patřím k těm nemnohým, kteří nedokáží příliš ocenit jedinečnou kombinaci vysoce intelektuálského pohledu na politické dějiny 2. poloviny 19. století s vypravěčským stylem parodujícím šestákové romány, či tzv. krváky. Vybrané jednotlivé kapitoly jsem si přečetl, ale jako celek je nejnovější román Umberta Eca pouze snůškou rádoby objektivních historických faktů, zasazených do velmi pokleslého příběhu až nechutně nemorálního špicla. To, že tento brilantně napsaný, ale obsahově bezobsažný román byl vyhlášen Knihou roku, svědčí o velké míře dekadence naší současné kultury.

Těžko se dá pochopit, proč se Eco hlásí svým románem k příznivcům Dana Browna. Nabízí se jednoduchá odpověď, aby se kniha lépe prodávala. Bohužel ti, kteří si ji koupili s přesvědčením, že "brownovsky" proplují celou knihou za pár hodin, byli těžce zklamáni. Není to lehké čtení. A bohužel ani tak vzrušující, jako Ecovi starší knihy. Výsledek nepředčil očekávání.

Hned v den vydání Pražského hřbitova jsem stála v knihkupectví a večer jsem se do něj "zakousla". Snad byla má očekávání příliš velká, či jsem snad nebyla vhodně naladěná, výsledný dojem byl ZKLAMÁNÍ. Jistě, jazyk byl opět jistě i díky překladateli výtečný, vypravěčský styl profesionální, námět zajímavý, výsledek - nuda. Asi jsem nedostatečně inteligenčně nadána nebo jsem možná nevzdělanec, ale jen s velkými obtížemi jsem byla po přečtení knihy schopna říct, o čem byla. Příběh byl pro mě těžko uchopitelný, pořád jsem se nemohla "chytit". K přečtení posledních 40 stran jsem se "dokopala" až po týdnu, a to jen proto, abych se vůči Ecovi nechovala kacířsky. Mám dojem, že všechno, co napíše Eco, je již předem přijímáno nějak nekriticky, prostě že se Ecovi dá odpustit vše. Nemůžu si pomoc, ale pro mě je Pražský hřbitov jen nafouknutá bublina.