Dům s matracemi

(...) Dva staří známí ze Sladkosti života, psychiatr Horn a komisař Kovacz, se opět, každý podle svého založení, noří do násilného a temného světa brutálních zločinů. Je to pořád důvěrně známý Hochgatterer: vyšetřování případu je pro něho jen záminkou, aby mohl ukázat osamělé a tragické životy, nad nimiž neustále visí opar pochybností, znepokojení, výčitek a smutku.
Smích? Ten ve Furthu nezaslechnete, občas se snad někde mihne náznak úsměvu, ale i za ten jako by se jeho původce styděl. Nečekejte vyšetřování, které ubíhá v tempu, ani jakákoli spisovatelská detektivní vodítka, která by vás přivedla na něčí stopu. Jde zkrátka o záznam výseku ze života psychiatra, učitelky, komisaře a několika dětí.

(...) To, co dělá Hochgatterrerův román napínavým a poutavým čtením, jsou právě náznaky. Dokáže odkaz do důležitého příběhu z hrdinovy minulosti shrnout v jedinou větu, dokáže říct v jednom odstavci spoustu věcí, aniž nám př itom prozradí všechno - a aniž se k tomu ještě v průběhu románu vrací (a když, tak zase jen náznakem). Hutné, neobyčejně vtipné popisy atmosféry běžných dní, kdy během jedné poznámky vycítíme, na co by jiní autoři potřebovali dvě kapitoly, líčí život našich jižních sousedů (a tím i náš, protože, jak se říká, "Česko je Rakousko v nepořádku") tak, jak by to u nás patrně nikdo nedokázal. Metoda Pauluse Hochgatterera je paradoxní: dala by se nazvat přesnou přibližností. Málokdy řekne něco konkrétního, ale vždycky máme pocit, že se trefil přímo do černého.