Autor se rozhodně nesnaží o chladnou objektivitu – pokud něco takového v hojně diskutované otázce pojídání zvířat existuje. Naopak: v zájmu věci, kterou pokládá za morálně správnou, do boje zapojuje své nemalé verbální umění. Jeho naléhavost, senzuální konkrétnost a osobní nasazení by někdo možná označil až za lehkou formu citového vydírání.

Podmínky ve velkochovech jsou příšerné, stejně jako naše způsoby mořského rybolovu. Měli bychom se nad nimi i nad sebou zamyslet a vyvodit z toho důsledky. To je hlavní poselství knihy Jíst zvířata od Jonathana Safrana Foera. Amerického spisovatele proslavily romány Naprosto osvětleno a Příšerně nahlas a k nevíře blízko, jeho třetí kniha má ovšem reportážní, kulturněhistorický, autobiografický a hlavně angažovaný charakter. (...) Nicméně Foer chce v prvé řadě měnit konzumenty, až poté systém. Jeho cesta není nová, ale je osobní; a totéž chce po čtenářích.