(...) Mistrovský způsob, jakým do hlavního hrdiny, montrealského umělce Breavmana, otiskuje osmadvacetiletý Cohen svou duši folkrockového Casanovy, připomíná pozorovatelskou přesností Čechova, názorností kameramanské detaily z Ejzenštejnových filmů.

(...) Autorovi se daří vtáhnout svého nepostradatelného protihráče, čtenáře, do světa plného barev a vůní, které je třeba vždy znovu a vždy nově zkoumat a nacházet. Leckdo se u prózy Leonarda Cohena nevystříhá apriorní nedůvěry, která se zakládá na obecně rozšířeném názoru, že folkový písničkář nemůže sepsat literárně a umělecky svébytné dílo. V tomto případě však nedůvěra není na místě.