(…) Třebaže většinu povídek charakterizuje prostý jazyk a jejich krátké kapitoly jsou řazeny bez výraznějších průhledů do minulosti či budoucnosti, občas se může čtenář těšit ze složitějších literárních postupů. Předposlední povídka „Smrtící bič“ popisuje tragickou událost, která se udála v Kobylím dole poblíž Ledče nad Sázavou – drát vysokého napětí přestřelený během odhalování pamětní desky na počest odbojářům osm lidí usmrtil a patnáct zranil. Na jejím začátku čteme kapitoly nazvané Cesta do údolí I.–IX., ve kterých se dozvídáme o okamžicích těsně před tragédií z pohledu mnoha různých lidí, z nichž někteří měli to štěstí, že si účast na poslední chvíli rozmysleli. (…)

Léto 1945. Miloš Doležal ve svých dokumentárních povídkách uhrančivě popisuje, obžalovává i smiřuje. Jsme konfrontováni s vlastní historií přibližováním konkrétních osudů – těch tragických i těch (zázrakem) šťastných.