Ukázka:

1.

Kluk na zádi člunu, celý rozesmátý. Nebe, poseté cínově šedými fleky, hrozící deštěm. Michael Starling, věk třiatřicet let, se vyhřívá na člunu svého otce a sleduje ten druhý člun, toho kluka, zátoku – vodu, která mu nikdy nebude patřit, protože jeho rodiče se rozhodli chatu prodat. Tu novinu se dozvěděli včera, když sem dorazili (Michael s Diane a Jake s Thadem): Richard a Lisa Starlingovi se k jezeru na důchod nepřestěhují. Za týden bude chata, kam rodina Starlingova jezdívá každé léto, prodána, aby se Michaelovi a Thadovi rodiče mohli na důchod přestěhovat na pobřeží Floridy, kde je to samá margarita a písek a další rekvizity, které se ke Starlingovým absolutně nehodí. Tohle rozhodnutí se Michaelovým rodičům ani trochu nepodobá. Nejsou floridské typy. Jsou to bývalí hipíci, vysokoškolští profesoři. Milovníci studených horských jezer a průzračných, ledových potoků, stromů, jejichž listí na podzim mění barvu. Léta tráví v Severní Karolíně, pod nebem posetým hvězdami, v upraveném dvojitém mobilním domku, který rodina láskyplně nazývá chaloupkou uprostřed lesů.

Co se to s Michaelovými rodiči stalo? Kdo jsou tihle nebojácní blázni, kteří se před ním cachtají a pohupují se v plavkách a nafukovacích kruzích na poklidné hladině tohohle letního dne u jezera Lake Christopher? U břehu se rákosím probírá volavka a hledá ryby. Nad jezerem mraky zakrývají a zase odkrývají slunce. Dopoledne na vodě, koupání a k tomu sendviče, takový byl plán Starlingových, dokud se tu neobjevilo to neomalené plavidlo a nerozčíslo vodu, aniž by ho nějak vzrušovali koupající se lidé nebo předepsaná nízká rychlost. Zakotvilo příliš blízko jejich člunu a chlápek stojící u kormidla si sundal pokrývku hlavy – kapitánskou čepici! – a zamával jí z paluby směrem k nim. Zahalekal, plivl přes palubu chuchvalec tabáku a zesílil hudbu tak, že přímo vyřvávala. Takové chování je podle jezerní etikety nepřijatelné. Tohle se nedělá. Na Lake Christopher mejdany nepatří a v téhle zátoce se nehlučí. A zdejší starousedlíci se usilovně snaží, aby to tak i zůstalo, vzhledem k tomu, že jezero přestálo desítky let budování a dvakrát i hrozbu vyvlastnění – jednou ve veřejném zájmu a jednou v zájmu developera.

Z vetřeleckého člunu burácí Jimmy Buffett, na boku má loď růžovou barvou nastříkaný nápis Party bárka. Pod šedou oblohou se šedě blyští její pontony. Michaelovu otci člun podle všeho nevadí. „Pojďte do vody!“ zavolá na muže v kapitánské čepici. Za chvíli jsou všichni z Party bárky ve vodě, všichni až na toho kluka (zánět ucha, vysvětluje jeho matka, škoda) a jeho starší sestru, kterou nechali na palubě, aby na něj dohlédla. Netrvá však dlouho a sestra leží na zádech pod plátěnou stříškou zastiňující palubu, se zavřenýma očima a sluchátky v uších. Michael kluka sleduje a dostane chuť na panáka. Klukovi jsou tak čtyři, možná pět. Tam, kde by měl mít bicepsy, má navlečená oranžová plovací křidélka. Přesune se k přívěsnému motoru na zádi a obkročmo nasedne na jeho kryt, jako žokej ve stříbrných plavkách. Jeho kůň má vypálený cejch Evinrude, jeho závodní dráhou je zpěněná voda třpytící se sluncem.

„Hyjé!“ zakřičí. Některým lidem by to mohlo připadat roztomilé. Michaelovi ale ne. Nafukovací křidélka na klukových pažích jsou naducaná jako manžety tlakoměru. Jedna ruka pustí neviditelnou uzdu a kluk zaloví v pytlíku s křupkami, který má v klíně. Otočí hlavu a zadívá se na sestru nataženou na podlaze člunu, na rodiče, kteří plavou asi padesát metrů od něj. Michael hledí směrem, kterým se kluk kouká. Když se jeho oči stočí zpátky k němu, uvidí prst. Je to prostředníček, má křiklavě červenou barvu typickou pro křupky Cheetos a je určený Michaelovi. Michael zavře oči. Proč toho kluka vůbec hlídá? Vždyť ani nemá děti rád.

Zase oči otevře. Kluk na něj vyplázne jazyk. Hej, vy dva, touží Michael zavolat na jeho nezodpovědné rodiče, ten váš spratek na mě ukazuje fakáče a váš druhej spratek si klidně spí. Michael by si měl zaplavat, ale v hlavě se mu třepotají netopýři. Střízlivost je jako křídla bušící mu zevnitř do lebky. Echolokace probíhající za očními bulvami. Potřebuje vodku, a to pronto, jenže když ráno vstal, džbán, ve kterém bývá džus, byl prázdný, a tak neměl alkohol na loď jak propašovat. Jeho rodina snese hodně, ale vodku před polednem ani náhodou. Kluk si pytlík s křupkami nakloní k ústům a rázem má bradu a hrudník posypané křiklavě červeným práškem. Pak pytlík hodí do jezera. Provokativně hledí na Michaela a čeká, jestli mu vynadá. Je to úplně nový pocit, na Michaela si ještě nikdy žádné dítě nevyskakovalo a ani trochu se mu to nezamlouvá.

Chytí se za hlavu. Stýská se mu po domácím baru. Zbytek domu mu nechybí. Radši je tady než v Texasu. Od svých dvou let u tohohle jezera tráví každé léto, a jestli je mu někde dobře, tak tady. Kluk se zvedne na kolena a nakoukne přes okraj motoru. Jeho rodina není zdejší. Michael je nejdřív měl za lufťáky. Jenže ti jezdí v člunech vypůjčených v přístavišti, a tahle loď vypůjčená z přístaviště rozhodně není. Tenhle pontonový člun je Avalon Ambassador, člověk za něj vyplázne minimálně devadesát tisíc – když má štěstí – a je to plavidlo, vedle kterého vypadá šestimístný rybářský člun Starlingových jako námořní ekvivalent voru Toma Hankse v Trosečníkovi. (Michaelův otec jejich loď pojmenoval Rejnok a vlastnoručně to jméno napsal na okrajník modrou barvou, která za třicet let vybledla tak, že už jde přečíst jen zubaté nok.)

Kdepak, tihle lidi – matka se slunečními brýlemi Dolce & Gabbana, otec s falešnou kapitánskou čepicí – nejsou ani starousedlíci, ani lufťáci. Jsou to zbrusu noví majitelé domu u jezera a zajíždějí tu dárek, který si kapitán nadělil v rámci krize středního věku. Když Ambassador vjížděl do zátoky, matka nejspíš ještě odstřihovala cenovky z ručníků v komínku po svém boku. Tohle jsou halasní lidé, kteří celému světu halasně předvádějí své bohatství. 

..................

překlad Martina Knápková