Za časů, kdy každé ohbí řeky, každý horský vrchol a každá kostelní věž ještě uměly vyprávět svůj vlastní příběh, kdy českými kraji táhli dobrodruzi hledající štěstí i smolaři a po lesích řádili čerti a skřítci – o těchto dnech vyprávěl dědeček v hodinách klidu svému vnukovi Adalbertovi.
Povídkami z roku 1840, které máte před sebou, dosud mladý Adalbert Stifter (1805 – 1868) předstoupil před literární veřejnost. Přitom tento debutant rozhodně nepočítal s tím, že by měl někdy úspěch jako literát.
Zajímavá próza šumavského rodáka líčí v jedné části jeho dětství, ve druhé osud místního lékaře, spisovatelova praděda, který zde provozoval svou náročnou praxi