Členové autorského týmu vycházejí z přesvědčení, že lze popsat určité obecné charakteristiky běžně mluvené češtiny, které nepředstavují žádné „nepravidelnosti“ či „odchylky“, na pozadí textů samých.
Monografie navazuje na tradice pražské
funkční stylistiky a snaží se dosavadní výzkumy
stylové variantnosti českých textů
doplnit a obohatit. Vychází z textů, které do
komunikačního procesu vstoupily v posledních
letech.
Sborník přináší široké spektrum příspěvků od obecně lingvistické problematiky přes specifické otázky užívání češtiny v různých sociokulturních prostředích až po tématiku vzájemného vztahu řeči a hudby či uměleckého textu a překladu.
