Ludwig Wittgenstein

Wittgensteinovy poválečné zápisky o filosofii psychologie představují relativně málo známý (s výjimkou dílčího výboru z těchto textů, z něhož vznikl 2. díl Filosofických zkoumání), ale rozsáhlý a pozoruhodný materiál.

Soubor chronologicky řazených záznamů, které se týkají jak filozofie, tak i obecně kulturních otázek.

Filosofická zkoumání (1953) vydali z Wittgensteinovy pozůstalosti jeho žáci jako rekonstrukci knihy, na níž pracoval od roku 1929 a jež měla jako vyjádření jeho filosofie nahradit Tractatus logico-philosophicus (1921).

Traktát vytyčuje koncepci logicky dokonalého jazyka, vycházejícího z matematické logiky.

Filosofické poznámky, vydané poprvé z pozůstalosti roku 1964 péčí Wittgensteinova žáka a blízkého přítele Rushe Rheese, soustřeďují autorovy úvahy z doby krátce po jeho návratu k filosofii, tj. z let 1929 a 1930.

O jistotě je Wittgensteinova posmrtně vydaná kniha, která vznikla z nedokončených zápisků, jejichž poslední řádky autor napsal dva dny před svým skonem. Vede v ní diskurs o důkazu existence vnějšího světa.

Jeden z posledních Wittgensteinových textů.

Traktát vytyčuje koncepci logicky dokonalého jazyka, vycházejícího z matematické logiky.

Soubor Modrá a Hnědá kniha otevírá všechna velká témata pozdního Wittgensteina: vztah užití a významu, problém rozumění a zvládnutí určité techniky, otázku pravidel, jazykových her a „forem života“, zpochybnění možnosti soukromého jazyka.