Kniha už v názvu inzeruje, že se bude zabývat velmi širokou a diferencovanou oblastí zvanou mediální komunikace. Je to obor interdisciplinární, těží podněty z řady společenských věd a nemá kodifikovanou definitivní metodologii.
Sbírka Bezčasí je v mnohém směru komornější, introvertnější, než byla Zahrada soch. Chybí tu rozmáchlé „jevištní“ gesto, zato je tu až nečekaně vlídno a mírno, jako by krajina autorčina dětství – Vysočina – vstoupila do veršů a dala jim barvu...
Výbor z básnické tvorby Ireny Žantovské z roku 2003, rozšířené o řadu básní nových, dosud povětšinou nepublikovaných, jež tak představuje básnířčinu tvorbu od 80. let po současnost.
Kniha je pozoruhodným svědectvím o stavu našeho zdravotnictví, sbírkou poutavých názorů osobností, jež mají co říct, avšak stejně dobře poslouží všem, kteří se chtějí dozvědět, jaké jsou dnešní medicínské trendy i předpovědi a jak zůstat zdravý.
Autorka zasvěceným pohledem zkoumá divadelní představení jako způsob komunikace mezi divadelními tvůrci a diváky, společenský kontext vzniku divadelního představení, roli publika v dialogu s herci i možnosti této zvláštní formy mezilidské komunikace.