Otruba, Mojmír

Mojmír Otruba (1923–2003), literární historik a teoretik, lexikograf, textolog a editor, od roku 1945 studoval slovanskou, klasickou a germánskou filologii na FF UK (mj. u A. Grunda a V. Šmilauera), doktorát 1949 s disertací o básnickém díle Otokara Fischera, od roku 1952 až do odchodu do penze v roce 1985 pracoval v ÚČL ČSAV, kde působil nejprve v oddělení pro českou literaturu 19. století (několik let také jeho vedoucí), později stál v čele oddělení pro studium lingvoliterární a textologii, pracoval v redakci časopisu Česká literatura a následně byl členem redakce Lexikonu české literatury. Věnoval se zejména studiu české literatury 18. a 19. století, vydal mj. monografie o J. K. Tylovi (1961) a B. Němcové (1962), na konci 60. let se zabýval výzkumem podvržených RKZ. Jako významný představitel tzv. Pražské školy (navázal na pojetí F. Vodičky) rozvíjel její ediční metodologii (mj. kriticky zhodnotil příručku Editor a text) a prohluboval teoretické otázky textologie. Jako editor připravil desítky edic (zvl. K. J. Erben, J. K. Tyl, V. Šolc, F. Šrámek). Otrubovu literárněvědnou činnost v minulosti představily výbory Znaky a hodnoty (1994) a Hledání národní literatury (2012).