Karel Vaňura, malíř a sklář, je jedním z nejoriginálnějších tvůrců v českém umění 2. poloviny 20. století, dokládá to i tato monografie s množstvím reprodukcí obrazů, asambláží, skleněných vitrají a realizací v architektuře.
Monografie představuje Borovského jako velmi svébytného umělce, jehož soustředěná introvertní tvorba charakteristická sugestivním barevným až expresivním projevem čerpá z hlubokého duchovního prožitku přírody.
Monografie malíře Volrába shrnuje tvorbu předčasně zesnulého progresivního umělce, jehož odvážně barevná díla a nekonvenční přístupy v práci s figurou a prostorem výrazným způsobem zasáhly do českého výtvarného dění konce šedesátých let 20. století.
