Na samém úsvitu věků žije mladý šamanův pomocník, jemuž se říká Tytam (obvykle ve spojení: „Hej, tytam!“). Žije dobře, spokojený se svojí zbytečností pro lidskou společnost či historii.
Po „Houbařské vyšší dívčí“, kde představil – s notnou dávkou humoru – běžnější druhy hub, přichází Robert Brinda s pokračováním, jež vás vezme do světa i těch nejzběsilejších mykologických unikátů, které u nás můžete najít.
Satirik Brinda ve své knize vypráví příběh jedné česko-německé rodiny v průběhu 20. století. Nekličkuje po špičkách kolem kontroverzních událostí, jakými je německá či sovětská okupace. Naopak, šťourá se v nich se svým typickým suchým humorem.
Slečna Carrollová jednoho dne otevře dveře neznámému muži. Asi to neměla dělat, protože muž nejen že neurvale vpadne dovnitř, ale ještě u toho stačí umřít. Mladá žena se tak náhle stane první podezřelou v případu dokonalé vraždy.
Dobrodružná fantasy, odehrávající se možná ještě mezi neandrtálci, možná již mezi cromagnonci. Průzkumná výprava je přepadena a pobita, zachrání se jediný mladík, který je na své první výpravě.
Původně jsem předpokládal, že to bude další pošahaný atlas hub. S překvapením jsem zjistil, že je to opravdu něco jako učebnice houbaření, která se dokonce dá jen tak číst za dlouhých zimních večerů.
Škodolibí zvědavci se zájmem sledují stísněné dušičky úsilovně hledající cestičku bludištěm strachů a úzkostí mezi dětstvím a dospělostí ve snaze dosáhnout blaha všedního bytí.
Říká vám něco jméno Nero Wolfe? V hlubokém obdivu k peru Rexe Stouta jsem se pokusil o něco podobného. Teprve, když jsem si přečetl, co jsem napsal, jsem pochopil, že to není detektivka ale satira.
