Monografie se zabývá sociolingvistickou analýzou současné situace ve Španělsku. Vychází z detailního popisu jazyků a dialektů současného Španělska a snaží se načrtnout jazykovou dimenzi konfliktů, ke kterým dochází v tomto mnohojazyčném státě.
Anglicky psaná monografie se zabývá některými typologickými rozdíly mezi čtyřmi hlavními románskými jazyky (francouzštinou, španělštinou italštinou a portugalštinou) a češtinou.
Kniha je výsledkem mnohaleté práce pražských hispanistů a obsahuje strukturálně funkční pohled na zvukový materiál, morfologii slovních druhů a jejich gramatické kategorie, syntax výpovědi, věty i souvětí.
Monografie ověřuje využitelnost paralelních korpusů – konkrétně paralelního korpusu InterCorp (http://ucnk.ff.cuni.cz/intercorp) – pro srovnávací analýzu románských jazyků (španělštiny, francouzštiny, italštiny a portugalštiny) a češtiny.
Výrazně přepracované a rozšířené vydání textu publikovaného poprvé v roce 2005 reaguje na nejnovější vývoj v oboru, zejména pak na sérii normotvorných gramatických příruček vydaných španělskou Královskou akademií v letech 2009–2011.
Monografie mapuje historii Pražského lingvistického kroužku, vědeckého sdružení, jež od roku 1926 do poválečných let představovalo jedno z nejvýznamnějších světových center lingvistiky a filologie a zásadním způsobem ovlivnilo vývoj těchto disciplín.