Doktore, nech mě umřít... Zlatá ulička během válečné zimy 1916/17: Kafka se na několik měsíců stahuje do ticha domku č. 22. Za světla petrolejové lampy píše básník děsivou vizi Venkovského lékaře
Je pozdní večer v pražské Mikulášské ulici. V rodičovském bytě konečně zavládne ticho, otec, matka a sestry se uložili ke spánku. Jen Franz sedí čilý u svého psacího stolu – rychlými tahy začíná psát znepokojivý příběh.
Nedokončený román Proces Franze Kafky ve vydání nakladatelství Vitalis poprvé obsahuje nejen známé a již opakovaně uveřejněné texty, nýbrž také textové pasáže, které Kafka škrtnul.
„Vše, co může být řečeno o této knize, je jen tápáním ve tmě. Člověk musí knihu přečíst sám, řádek za řádkem, aby viděl, jak se zde často z půvabného spolubytí ironie a piety vynořuje hrozící přísnost Posledního soudu. (...) "
This book is sheer past. Homeland and childhood – both of them long remote – form its background. – Today I would not have written it this way, and so I probably would not have written it at all.