Podle Leibnize je spisek výsledkem dlouhodobého přemítání – a vskutku lze říci, že představuje první soustavné, co možná úplné a vposled i zakládající podání Leibnizova myšlení před monadologickou tezí.
Pacidius Philalethi je filosofický dialog „pojednávající o povaze změny a kontinua, nakolik jsou přítomné v pohybu“ složený more socratico v říjnu 1976 během plavby z Anglie do Holandska, na samém konci Leibnizových pařížských let.
Klasické dílo německého filosofa obhajuje myšlenku, že náš svět je nejlepší ze všech možných světů, proti mínění P. Bayla a jiných, že existence zla na světě je neslučitelná s pojmem Boží dobroty.
