„Tak zatím, Nišimijo.” Šója utrpěl při záchraně Šóko těžká zranění a je stále v bezvědomí. Šóko je zoufalá, ale rozhodla se začít jednat. Snaží se vyslechnout všechny, se kterými se dříve Šója kamarádil.
Pane Bože, prosím, dej mi ještě trochu síly. Šóju pronásleduje minulost, odvrhnul proto své přátele a jeho svět se zhroutil. Šóko se za to cítila zodpovědná, a tak si chtěla vzít život. Čas těchto dvou mladých lidí se zastavil.
"Toužím být jedinečným. Jedinečným pro jednu jedinou osobu..." Vracíme se na základní školu plnou traumat. Všechno to utrpení je zpět. Také začaly přípravy Nagacukova filmu. Šója tráví své dny s kamarády a je šťastný.
„Chtěl jsem se setkat s Nišimijou a změnit se.“ Šójův život se od opětovného setkání s Nišimijou změnil. Šója se účastní tvorby filmu, který začal na Nagacukův popud. Pozval i Šóko, aby se zúčastnila.
„Nenáviděl jsem ji.” Šója Išida, chlapec, jehož mottem je zábava a dobrodružství. Šóko Nišimija, neslyšící dívka, která přestoupila na jeho školu. Setkání těchto dvou změní jejich školu, třídu a celý Šójův život.
Šója se rozhodl zasvětit svůj život Šóko. A aby splnil její přání, začne hledat spolužáky z bývalé šesté třídy. Oba dva se pak musí postavit své minulosti. Jaký bude jejich další osud...?