(1911–2006) je stále jediným arabským nositelem Nobelovy ceny za literaturu.
Narodil se do rodiny státního úředníka jako nejmladší ze sedmi dětí a vyrůstal v káhirské lidové čtvrti, jejíž prostředí se v pozdějších letech výrazně zrcadlilo v jeho literární tvorbě. V roce 1934 absolvoval na Egyptské (dnešní Káhirské) univerzitě studium filosofie. Celý život až do odchodu do důchodu v roce 1971 pracoval jako úředník ve státní správě. Od 30. let 20. století, kdy s psaním začal, až do roku 2004, kdy mu zdravotní stav už dále neumožňoval tvořit, napsal 35 románů, 350 povídek, 26 filmových scénářů a stovky novinových sloupků. Řada jeho děl se dočkala filmového zpracování.
Za nejvelkolepější autorovo dílo je považována tzv. Trilogie, jež vycházela v průběhu 50. let. Epická, komplexní a bohatá třídílná kronika popisuje osudy členů třech generací tradiční muslimské rodiny, jejíž osudy se odehrávají na pozadí společenských a politických událostí v Egyptě mezi lety 1919 až 1944.
Děti naší ulice vycházely v roce 1959 na pokračování v deníku al-Ahrám a jsou považovány za autorovo nejkontroverznější dílo, které sám Mahfúz odmítal revidovat a vydat knižně. V roce 1994 na něj byl kvůli němu dokonce spáchán atentát, při kterém útočník tehdy třiaosmdesátiletého Mahfúze pobodal do krku. Mahfúz útok přežil, následky jej však až do jeho smrti o dvanáct let později nepřestaly trápit.
Děti naší ulice vyšly v Egyptě poprvé až po autorově smrti v roce 2006.
(1911–2006) je stále jediným arabským nositelem Nobelovy ceny za literaturu.
Narodil se do rodiny státního úředníka jako nejmladší ze sedmi dětí a vyrůstal v káhirské lidové čtvrti, jejíž prostředí se v pozdějších letech výrazně zrcadlilo v jeho literární tvorbě. V roce 1934 absolvoval na Egyptské (dnešní Káhirské)
... 
