Za nejlepší náplň do buchet považuje mák, sváteční je pro ni vůně kvásku z droždí, švestkové knedlíky polévá máslem se skořicí a plněný lusk jedině rajskou. Protože zvyk je nevypratelná šmouha na ubruse. A když dojde na lámání chleba, je jí celkem jedno, čím se krajíc maže. Hlavně ať ho nejí sama! Blanka Datinská si za téma vybírá pohostinství a přítomnost u stolu, doma i v gastronomii. Odtamtud si vypůjčuje inspiraci, stejně jako se rozhlíží po české přírodě a lidské nátuře. Ve snaze porozumět světu. Poučená vlastní zkušeností. Porucha příjmu potravy jí kdysi osvětlila, že jídlo je nástrojem k pochopení, podmínkou bytí, a nasycuje potřebu sdílení a sebepoznání. Ujistila se o tom díky své práci v Ambiente, kde pomáhá vzdělávat profesionály, propojit kuchaře s farmáři a vůbec všechny lidi dobré vůle – a kde ochutnává realitu, aby pro ni mohla najít vhodná slova. Psaní je senzorická zkouška. Na autorčinu knižní prvotinu o restauraci La Degustation Boheme Bourgeoise tak navazuje poetická úklona české kuchyni. Zaslouží si ji!
Za nejlepší náplň do buchet považuje mák, sváteční je pro ni vůně kvásku z droždí, švestkové knedlíky polévá máslem se skořicí a plněný lusk jedině rajskou. Protože zvyk je nevypratelná šmouha na ubruse. A když dojde na lámání chleba, je jí celkem jedno, čím se krajíc maže. Hlavně ať ho nejí sama! Blanka Datinská si za téma vybírá
... 