Kdyby byla Josefína omáčka, byla by rozhodně koprovka. Ne každý ji má rád, ale kdo ji rád má, má ji většinou rád hodně. Babička jí umírá na Alzheimera, táta nedávno málem umřel na mrtvici a máma říká, že umřelo něco v ní.
Roku 829, po sedmi letech nuceného pobytu v řezenském klášteře, se mladý princ Mojmír vrací na Moravu, aby se ujal vlády po svém otci. V cestě mu stojí jeho bratři i stoupenci pohanství.
Druhé covidové Velikonoce. Zemi svírají nejpřísnější epidemická pravidla včetně zákazu nočního vycházení. Přesto se Tamara uprostřed noci probudí v autě na lesní cestě.
Bůh a ďábel jsou mrtví. Z jejich těl povstaly tisíce dětí. Slabí parchanti, živící se emocemi a vírou, toužící po absolutní moci a jedinečnosti. Zničili světový řád bez mrknutí oka a bojují o každou duši v postapokalyptickém světě městských států.
Bára si připadá jako největší nemehlo pod sluncem. Jenže co s tím, když jí všechno padá z ruky? Dokáže neobratná holka, které se nic nedaří a která zakopne i na rovné podlaze, prožít parádní prázdniny, a navíc se úplně sama postarat o dědečka a všechna jeho zvířata?
Skandální odhalení, nebo mystifikace? Provokace, nebo skutečnost? Autobiografie, nebo fikce?
Spisovatelka Sylvie Novak se na prahu padesátky ohlíží za svou úspěšnou kariérou angažované autorky a reflektuje svůj komplikovaný osobní život.