Nejvyšší karta zachycuje život uznávané spisovatelky, ale nejde o román autobiografický. Vypráví o stárnutí, ale bez příkras, bez pocitů naplnění, zato se všemi jeho těžkostmi a trapnostmi okolo hledání vlastního místa v osobním i pracovním životě. A protagonistčinými ústy tne do současného stavu snah o ženskou emancipaci, naštěstí však bez kýče a agitace.

(...) Podobně jako Macocha je i Nejvyšší karta prózou přemýšlivou víc než dějovou, novelou, kde se dumá a uvažuje víc, než koná. Knihou, která se nabourává z literatury do kategorií psychologie, sociologie a možná i trochu filosofie. Knihou napsanou v deníkovém rytmu, syrově a neuroticky, s trochou vzteku jako hnacím motorem; knihou, která má zřetelný spodní tah. (...) Hodnocení 80% (...)