Nová kniha Petry Hůlové se – na rozdíl od debutu v roce 2002 – na knižních pultech objevila bez velkého humbuku a mohutné kampaně, snažící se na mladou autorku všemožně upozornit. Buď je to tím, že značka Hůlová se už stala takovým pojmem, který se prodává sám, a nebo v tomto případě není zkrátka nad čím jásat.

(...) Kniha Přes matný sklo je velmi subtilním a nenásilným literárním textem, novelkou, které chybí konec, jehož ironie trochu zapadá, jako by už nezbyl čas, a začátek vypadá poněkud banálně a může odradit. Matčin monolog nabitý skrytě absurdními momenty, vtipný a trochu provokativní, je ale obstojnou satisfakcí. Celkové vyznění knihy jako textu o nemožnosti či zbytečnosti dorozumění je tématem velmi současným a i zde jsou patrné dvě přednosti, jež lze autorce obtížně upřít: práce s jazykem a schopnost povahokresby.

(...) Hůlová je ale fascinující pozorovatel. Její postřehy vyvolávají malá déja vu, každý to známe. Je úsporná až básnicky, každá věta sedí na svém místě, i když se derou o překot jedna přes druhou. Máte chuť si podtrhávat. Kdejaký odstavec je minipříběh s pointou, čímž jako by se vynahrazuje absence nějakého závěru knihy jako celku. Snad že je to příběh ze života.