„Válka“, první kniha Ludwiga Renna, vyšla poprvé roku 1928 a měla světový úspěch. To tkvělo patrně v tom, že Renn psal o první světové válce jinak, nežli bylo v poválečné literatuře obvyklé. Bez heroizace války a vojáků, bez patosu.
Páteří veskrze tragického příběhu s výraznými komickými rysy, odehrávajícího se z větší části v poválečné Vídni, jsou vzpomínková vyprávění o osudech tří sourozenců, vypravěččina otce, jeho bratra a krásné sestry.
Autor přiblížil své dětství i gymnaziální studia za války a vykreslil prostředí pražské Filozofické fakulty Karlovy univerzity v přelomových letech 1947 – 1952. Většinu svých vzpomínek však věnoval svému působení v ústavech Československé akademie věd.
Stejně jako ve většině Amannovy tvorby nesoucí autobiografické rysy autora jsou i v knize Zabít matku ústředními motivy smrt jakožto utrpení, završení (nebo také vykoupení) a vztah syna a matky.
Jak uhájit město, které je v obležení nepřátel a zamořené zrádci, když se vašim spojencům nedá ani v nejmenším věřit a váš předchůdce beze stopy zmizel? Před takovými vyhlídkami by nejraděj utekl i mučitel ... Druhá kniha trilogie První zákon.
V jedenáctém sešitě, jímž začíná 3. díl projektu a zároveň končí písmeno Č, se čtenář setká s medailonky osobností, které významně zasáhly do nejrůznějších oborů lidské činnosti.