Novela mladého, předčasně zesnulého polského spisovatele Mirosława Nahacze. Čtenář zde napjatě, a především inkognito sleduje tu vnitřní, tu vnější monolog vesnického pijana, osamělého, neúspěšného zemědělce středního věku.
Próza s titulem Příběhy pařížské kokoty napsaná nejspíše v první polovině 80. let předminulého století, bývá automatiocky připisována Guy de Maupassantovi, spisovateli francouzského (kritického) realismu, potažmo naturalismu.
Sebevražda bývá u mladých spisovatelů horkým literárním tématem. Také Jon Oystein Flink otevírá svůj útlý román scénou, v níž se zoufalý vypravěč, třicátník unavený životem, pokouší oběsit na záchodové trubce.
Není to žádná procházka podělanou zahradou, být Droodem – jedním z rodiny, která vás lidičky brání před tvory noci, co si na vás brousí zuby už pěknou řádku staletí.
Když se Mercy Thompsonová pokusí vrátit mocnou faeskou knihu, kterou si v zoufalství vypůjčila, najde knihkupectví prázdné a zavřené. Zdá se, že kniha obsahuje tajné informace – a fae udělají naprosto vše, aby nepadla do nesprávných rukou.
Povídky mladého autora většinou začínají zcela všedními situacemi a pak se něco stane — čtenář si všimne, že popisovaný děj není úplně obyčejným popisem či vyprávěním. Kniha získala Cenu Jiřího Ortena 2012.
Detektivní thriller "Titanic 2022" souběžně vypráví dva dramatické příběhy odehrávající se na palubě Titaniku: první na původním v roce 1912, druhý pak v roce 2022 na jeho věrné kopii
"Už jí tikají biologické hodiny" - říkává se o ženě, která netrpělivě vyhlíží potencionálního manžela či se snaží přivést na svět svého prvního potomka. Ale jak je to v takovém případě s muži?
