Píše se říjen 1946. Bolestné válečné dozvuky se mísí s radostnou
přítomností, ale i s temnými tóny naznačujícími budoucnost.
Nepřítel je najednou nejasný.
Subjektivně laděná postmoderní próza se pohybuje na hranici beletrie a esejistiky a s ironickým nadhledem přehlíží celkovou atmosféru světa ve 20. století.
Je snazší věci komplikovat než zjednodušovat. Prosté myšlenky nás lépe zasáhnou a déle nám utkví v paměti. Proto je krutě přímočaré myšlení bolestně nezbytné. Takové slogany shrnují poselství celé knihy, která se jimi sama příkladně řídí.
Těžko nalezneme v našich zemích hrad, který by neskrýval nějakou tajemnou událost, která ovlivnila život tamních pánů. Odhalování těchto událostí je dobrodružnou výpravou nejen v našich dějinách, ale i v naší historické povaze.
