Autor čerpá inspiraci z pramenů tak různorodých jako jsou filosofie Maurice Merleau-Pontyho, balijský šamanismus, apačská vyprávění příběhů i ze své zkušenosti pouličního kouzelníka, aby nám odhalil hlubokou a tajuplnou závislost člověka na přírodě.
Kniha představuje soubor fotografií (dosud z velké části nezveřejněných), které Jan Ságl pořídil během spolupráce se skupinami The Primitives Group a The Plastic People of the Universe koncem šedesátých a v první polovině sedmdesátých let.
Próza začínající autorky se značně vymyká kontextu současné české literatury. Tvarem i myšlenkou tato próza odkazuje k Virginii Woolfové a její — dnes již klasické — próze K majáku. Autoka za knihu obdržela Cenu Jiřího Ortena 2008.
Další zápisky starého prasáka jsou jedním ze tří posmrtných výborů z několika stovek novinových sloupků, jimiž Charles Bukowski přispíval v letech 1967-1984 do čtyř "undergroundových" tiskovin.