Slavná divadelní hra s tématem dlouhověkosti Věc Makropulos byla poprvé uvedena na jevišti vinohradského Městského divadla v roce 1922. Žánrovým určením je to komedie o třech dějstvích s přeměnou, byť v konečném vyznění komedií velmi hořkou.
Výběr ze studií a kritik, věnovaných určujícím fenoménům i autorům oněch let (Ionesco, Genet, Dürrenmatt, Topol, Havel), dokládá, že Eva Uhlířová patřila k nejnadanějším divadelním kritikům své generace.
S uvedením nejúspěšnější inscenace českého polistopadového divadla, loutkového provedení Mozartovy opery Don Giovanni, se zároveň zrodil i fenomén nového pražského marionetového divadla, jehož dvacetiletí je dokumentováno i množstvím barevných ilustrací.
Co je činohra? Jak souvisí tento pojem s institucí zvanou Národní divadlo? Tyto otázky si klade přední český divadelník - praktický dramaturg, historik, teoretik, kritik a pedagog - v jednotlivých studiích.
Soubor přibližuje naivní a groteskní svět lidového českého loutkářství. Anonymní autoři v nich zpracovali témata, která pronikla i do "vysoké" literatury (Faust, don Juan),a v osobitém zjednodušení ji nabídli lidovému publiku.
V roce 2010 tomu bylo 10 let, co herci Slováckého divadla v Uherském Hradišti nastudovali hru Rychlé šípy, která se stala s více než 350. reprízami nejúspěšnější inscenací Slováckého divadla všech dob.