Zatímco první díl knihy České země za prvních Přemyslovců v 10.–12. století se věnoval spíše politickým dějinám, bude druhý díl věnován praktičtějším problémům.
V knize Hříchy a vášně přemyslovských králů nahlíží známý spisovatel a publicista Jan Bauer na přemyslovské krále (a jejich předchůdce knížata) nejen jako na historické osobnosti, ale hlavně jako na muže z masa a kostí.
Autorem kroniky, jež přináší podstatné zprávy o dějinách Polabských Slovanů (Venetů), byl saský kronikář Helmhold, který žil ve 12. století (1120 - po 1177) a byl knězem v Bosau nedaleko Plönu.
Během posledních deseti let se Robert Šimůnek, působící v Historickému ústavu AV ČR, vypracoval v předního znalce české aristokracie pozdního středověku. Ústřední téma jeho monografie přestavují nejrůznější podoby sebeprezentace šlechty.
Tato historická studie vychází z nových poznatků a nově objevených pramenů k počátkům dějin templářského řádu, které autorka získala na základě důkladného pátrání v archivech po celém světě (včetně Říma, Brugg, Baltimore, a dokonce i Prahy).
Kniha přináší syntézu politických, sociálních, hospodářských a kulturních dějin českého 13. století, reflektující tradiční pohled historiků na století posledních Přemyslovců a zároveň současný stav bádání o této epoše.
Studie, již Demurger věnoval osudům posledního templářského velmistra Jacquese de Molay, který skončil na hranici a proklel přitom francouzské krále, je vůbec první biografií této komplikované osobnosti.
Blochova Feudální společnost představuje dnes již klasický pokus o postižení totálních dějin středověké společnosti. Na rozdíl od Králů divotvůrců zde autor předkládá syntetický výklad dějin západní Evropy od pozdní antiky po ranou renesanci.