Posmrtně vydaná sbírka povídek, nabízí reprezentativni výbor Vianovy tvorby z let 1945-1952, jež patřila mezi jeho nejplodnější období. Každá z třinácti povídek je napsaná jiným, vždy ovšem zparodovaným literárním žánrem.
Světoznámý román Smrt je mým řemeslem je sugestivní zpovědí Rudolfa Langa (ve skuletečnosti Rudolfa Hoesse), který během svého působení v koncentračních táborech dohlížel na smrt nespočtu lidí.
Čtyřiatřicet povídek z neobyčejně plodného období v životě Charlese Bukowského, konce šedesátých a začátku sedmdesátých let. Nonkonformním, drsně originálním stylem v nich reflektuje své existenciální zoufalství, pijáckou samotu a morbidní humor.
Mistrně sepsané paměti pokrývají období let 1929 až 1978. Greene se v nich věnuje především literární tvorbě a cestám, okolnostem a motivům, které vedly k napsání jeho románů, povídek a divadelních her.
Báře se naskytne úžasná příležitost setkat se znovu s Karlem IV. Jenže… Pro ni od posledního setkání uběhlo pár týdnů, pro Karla ale dvacet let. Pozná jí vůbec? Už to není pouhý kralevic, teď se pyšní rovnou dvěma královskými korunami.
Martelovo veselé i smutné zkoumání fenoménu náboženské víry. Je lepší věřit, anebo nevěřit, a jak se vyhnout neblahým důsledkům obojího? Na to odpovídají tři příběhy, z nichž se kniha skládá.
V Rusku a možná po celém světě mezi levicově exponovanými lidmi mnohdy přežívá chápání Stalina jako architekta socialismu, vítěze nad nacisty a tvůrce sovětského impéria.
Novela Vertigo se odehrává v devadesátých letech dvacátého století. Tu dobu autor zpřítomňuje hovorovou řečí, sarkasmem a bezmocností, celkovou deziluzí – někde na pomezí toho všeho se rodí příběh hlavního hrdiny Dušana.