(...) Málokteré prozaické dílo dvacátého století vzbuzovalo a stále vzbuzuje tak bezprostřední čtenářský zájem jako Greenovo, což je způsobeno tím, že jeho knihy - řečeno s českým překladatelem Komediantů Stanislavem Marešem - "mohou uchvacovat nebo odpuzovat, budit v nás nadšený obdiv nebo stejně vášnivý nesouhlas, jen jedno v nás vyvolat nemohou: ... vlažnost." Sám Greene ovšem na své romány, povídky či divadelní hry pohlíží s téměř bezohledným odstupem. Nezřídka bere na milost jen některé části, některé scény, některé postavy.

(...) Málokterý spisovatel dokáže tak nesmiřitelně hovořit o svém vlastním psaní; ukazovat na to, co považuje za své tvůrčí chyby, mluvit o četných ztroskotáních a nedokončených rukopisech, přiznat se k tomu, že nemívá před psaním přesný plán a že to, co se jeví jako připravená pointa, ho mnohdy napadlo na poslední chvíli. (...) Úniky nejsou klasickými ucelenými memoáry, jde spíše o jakýsi soubor fragmentů pokrývajících s různou podrobností léta 1929 - 1978. Jsou to však fragmenty, které do sebe dobře zapadají.

(...) Svou literární tvorbu reflektuje Greene místy až se sarkastickým nadhledem. (...) Čtenář se v knize dozví, za jakých okolností vznikaly autorovy romány a divadelní hry, přečte si i mnoho zajímavých postřehů o dějinách dvacátého století a humorných příběhů ze života. A celé je to výborně napsané.