Klasické dílo německého filosofa obhajuje myšlenku, že náš svět je nejlepší ze všech možných světů, proti mínění P. Bayla a jiných, že existence zla na světě je neslučitelná s pojmem Boží dobroty.
Výklad představuje hlavní postavy středověké myšlenkové tradice od počátků scholastické disputace a aristotelské recepce ve 12. století až po Gabriela Biela (+ 1495).
Druhý díl autobiografie nejznámějšího světového evolučního biologa, skeptika a ateisty se soustředí na dobu pozdějších úspěchů, kdy
autor pokračuje na cestě intelektuálního vývoje a vědeckého zkoumání.
Práca sa zaoberá problematikou filozofického poradenstva, pomáhajúcej profesie, ktorá nadväzuje na antické poňatie filozofie ako praktického nástroja určeného na zaobchádzanie s ľudským utrpením a kultiváciu našej mysle, respektíve správania.
Kromě analýzy usnadňující pochopení rané fenomenologie Edmunda Husserla chce kniha upozornit na Brentanovu filosofii, která byla významnou součástí německy psané filosofie v Čechách před druhou světovou válkou.
Osm příspěvků zařazených do knihy Po cestách kritického myšlení je provázáno vztahem k dílu Otakara A. Fundy. Nabízí rozbor vývoje Fundova myšlení a zasazuje je do kontextu obecných kulturně-filosofických problémů současnosti.
Monografie o Anaxagorovi představuje intelektuální proměnu starší iónské přírodovědy a archaické filosofie v duchu „osvícenství“ řecké raně klasické doby.
Ravaissonovo pojedání o zvyku významně zasáhlo do dějin francouzského myšlení. Například Bergson vypracovával svou dualitu mezi bezprostředním a zprostředkovaným poznáním v návaznosti na závěrečné pasáže spisu O zvyku.
Každý, kdo nemyslí jen na to, jak se zařídit ve světě, jaký je, ale také přemýšlí, jak tento svět učinit lepším místem k životu, trpí (je-li soudný) pocitem marnosti.
Parmenidova filosofie je prvním uceleným knižním textem levicového intelektuála Záviše Kalandry. Vznikl v polovině dvacátých let 20. století coby dizertační práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Tato kniha je prvním svazkem šestidílné řady týkající se písemnictví a dějin starověké Syropalestiny v kontextu okolních kultur. Kniha mapuje písemné památky starověkého Předního východu.
Předložená interpretace druhé Nietzscheho Nečasové úvahy O užitku a škodlivosti historie pro život si klade za úkol vyšetřit základ lidského života, který je podle Nietzscheho jednotou času, pocitů a řeči.
