Volba lidskosti: Inspirace, vize, nové výzvy a souvislosti zítřka

Autor: Štěpán Cháb

Čtyři myslitelé a jedno téma. Co s budoucností, která se jeví neudržitelnou? Čekat na spásu? Čekat, že to vyřeší někdo, někde, někdy? I přes jisté výhrady jde totiž vysledovat, že nynější systém není zdravý, ba naopak, přetéká puchem smrtelné choroby. Nikomu neskládá účty, protože existuje převážně na úkor lidí. Kupodivu právě lidí. Bez jejich přičinění, bez jejich dovolení. Arogantně slouží jen nejvýše postaveným, protože je právě jen pro ně stvořen a vybudován. Kniha Volba lidskosti autorů Veroniky Sušové-Salminen, Michala Ruseka, Radomila Hradila a Sebastiana Chuma hledá odpovědi, nabízí možnosti, je jakýmsi průvodcem po probuzení vědomí, které nám tvrdí, že to „jinak nejde“, že systém pracuje tak, jak jsme si ho vybudovali, vypřáli, vycinkali, vysnili.

Nynější systém je elegantně shrnut do několika vět v závěru knihy slovy: Za minulého režimu nám bylo mnohdy ouvej, teď je nám v mnoha ohledech hej; ovšem je to „hej“, které je vykoupené „ouvej“ lidí v jiných částech světa, naším vlastním „ouvej“ v budoucích časech i velkým „ouvej“ naší krajiny, vody, půdy, zvířat, prostě přírody a Země.

A závěr knihy pokračuje, dalo by se říci, zbožným přáním: Je myslím naší povinností hledat „režim“, tedy uspořádání lidské společnosti, jejímž cílem nebude blahobyt na úkor někoho jiného, ale společný prospěch a rozkvět všech, a to nejen lidí. Bude to krok k dospělosti jednotlivých lidí i lidstva jako celku, neboť cesta od sebestřednosti k sociálnímu cítění a jednání je cestou dospívání a vyzrávání – vyzrávání k člověčenství, k lidství.[1]

Tradiční pravicový volič se právě chytá za hlavu a chystá se vykřičet do světa slova o zatracených komunistech, bolševicích a pomatencích. Za sociálním vyloučením vidí lenost, za metodou příjmu „z ruky do huby“ vidí neschopnost, za touhou po lepším světě vidí parazitismus, který chce bohatým brát a sobě dávat. Robin Hood a Jánošík v jednom. Neuvědomuje si, že jeho nový iPhone vyrobily ruce otroků kdesi v Asii, že jeho nasycenost je hladem jiných, někde, kdesi daleko, v necivilizovaném světě, v zemích, kde si lidé tu svou nuzotu užívají, protože nechtějí zamakat, nechtějí tomu něco dát, nechtějí změnit svůj osud tím, že začnou pracovat. Je vlastně děsivé, žít ve světě, kde je narození na jednom místě zázrak a požehnání, aby na druhém bylo katastrofou a pohromou jen proto, aby na tom prvním mohlo zůstat zázrakem a požehnáním. Stav existence vykazuje jistou nevyrovnanost, když jeden může arogantně využívat nuzoty druhých k vlastnímu obohacování a obohacení. A nemluvím o jedincovi, který se do systému vkulil bez vlastního rozhodnutí, ale o systému celkově, který toto dopouští a právě s tímto pracuje.

V knize najdete několik podnětných a moudrých myšlenek, o kterých čtenář může, ba přímo musí přemýšlet. Dočká se mnoha citelných pošťouchnutí, která mají potenciál změnit směr čtenářova života, nebo lépe jeho filozofii života, jeho pohled na existenci.

Záměrem knihy není to, aby čtenář bezmyšlenkovitě přikyvoval nebo odmítal, ale právě to, aby hledal, aby polemizoval, vymezoval se, hledal jiné a další cesty. Aby přistoupil na hru, která by mohla změnit budoucnost k lepšímu, protože, ať už z pravého či levého politického spektra, většina lidí vnitřně cítí, že není vše tak, jak by mělo být, tak, aby to mohlo fungovat i pro další generace. Pro mnoho dalších generací, nejen pro těch několik, které to naše řádění přežijí a bude jim určeno tu jen dopřežít. A taková změna nemůže přijít od politiků, ale od lidí, od každého jednotlivého člověka.

Může to být přemýšlení naivní, snad až jalové. Vždyť co je jeden člověk proti celému systému. Ale tady narážíme do zdi vlastní slabosti, která tvrdí, že to nejde, ono to prostě nejde. A proč by to nemělo jít? Určitě to jde. Stačí se jen zamyslet a chtít něco měnit.