Argumentačně sevřené a myšlenkově subtilní, psané ve druhé půli roku 1934, tvoří přehlížené jádro písemného odkazu aktivistky a myslitelky Simone Weilové (1909–1943) a zasluhují včlenit do nejužšího kánonu klasiků politického myšlení.
Ačkoliv to tak stále není chápáno, je stav single – tedy stav, kdy člověk žije sám – normální, dobrý a plnohodnotný způsob života. Kniha nabízí k dané tematice řadu podnětů a cvičení vycházejících z ignaciánské perspektivy.
První český překlad méně známého díla jedné z nejvýznamnějších osobností evropské politické filosofie 19. století je doplněn obšírnými komentáři Ivo Budila, Jana Kellera a Gertrudy Himmelfalberové.
18. prosince 1728 vyšel Druhý díl Bajky o včelách. Na rozdíl od Prvního dílu nešlo o kompilací rozličných textů různých žánrů, jejichž sepsání by trvalo čtrnáct let.
Publikovaný spis přináší Aristotelovo učení o principech neboli počátcích výkladu přírody a podrobný rozbor pojmů náhody, nutnosti, samovolnosti a příčiny.
Kafku už jsme viděli tolikrát. A i když jsme ho možná nikdy nečetli, jeho černobílý portrét nás
stejně někde potká: na hrnku, magnetu, deštníku…
Jak ale vyprávět o Kafkovi jinak? Co ještě říct o někom, o kom už bylo řečeno tolik?
Příběh nás přenese do druhé poloviny 30. let mezi žižkovské pavlače a vinohradské dvorky.
Malý kamelot Karlík se nakazí novinářským zápalem Mileny Jesenské a během jednoho
podzimního dne se stane jejím nečekaným pomocníkem.
Ročenka pro filosofii a fenomenologický výzkum průběžně přináší studie, experimentální texty a nárysy z oblasti filosofie, fenomenologie a filosofické interpretace slovesného a výtvarného díla.
První svazek Sebraných spisů Ladislava Klímy (1878–1928), jednoho z nejvýznamnějších českých filosofů, slovy Jana Patočky „našeho prvního, předčasného myslitele absurdity“.
Poslední ze šesti svazků Sebraných spisů českého filosofa, prozaika a dramatika Ladislava Klímy (1878-1928) uzavírá více než třicetiletou práci editorky Eriky Abrams a nakladatelství Torst na plně spolehlivém a vědecky fundovaném vydání Klímova díla.
Catherine Malabou se ve dvou knihách z poloviny nultých let 21. století prostřednictvím pojmu plasticity vyrovnává s filozofickou tradicí, která ji formovala, tím, že ji přepisuje coby proces proměny mezi dialektikou a dekonstrukcí.
Předmluva k Původu německé truchlohry, ono „nezřízené chucpe“, jak se o ní vyjádřil sám Benjamin, je dnes pokládána za jeden z nejnáročnějších filozofických textů minulého století.
Spis, jehož originálu a latinským překladům se dostalo v moderních edicích názvů Physiologus Graecus a Physiologus Latinus, sestavil neznámý řecký autor působící nejspíše ve 2. století v Alexandrii.
Ve druhém svazku publikace se ke čtenáři dostává překlad latinské verze B Physiologu, doplněný komentářem sledujícím recepci jednotlivých výkladů ve středověké odborné literatuře a v knižní malbě.