filosofie

výcarský filosof a esejista Denis de Rougemont (1906–1985) patřil k nejproslulejším evropským intelektuálům 20. století. Jeho zdaleka nejslavnějším dílem zůstává Láska a Západ.

Pětice kapitol Vegettiho knihy je označena klíčovými pojmy řeckého politického diskursu: pléthos čili množství, nomos čili zákon, kratos čili síla, areté čili zdatnost a epistémé čili vědění.

Hlavní částí Vazzanova eseje z roku 1958 (2. vyd. 1968) je shrnující popis obecně nejslavnější dějové části Dantovy Božské komedie, tedy pekelných a očistcových trestů.

Významný antický filozof rozvíjí vlastní koncepci státu, jeho ochrany, občanství a správy obce.

Americký teoretik a historik umění Jonathan Crary ve své práci primárně nezkoumá obrazy, ale konstrukci pozorovatele a subjektu a jejich historické proměny.

Všechny eseje této sbírky krouží kolem otázky, jaká etika, jaká politická kultura a jaký způsob vlády odpovídá antropocénu – věku odpovědnosti člověka za planetu Zemi.

Studie otevírá filosofickou reflexi fenoménu soucitu jako jednoho z klíčových pojmů osvícenského myšlení a stěžejního motivu Rousseauovy filosofie.

Význam tohoto Ciceronova díla tkví především v tom, že jeho prostřednictvím se k římským čtenářům poprvé dostala řecká filozofie v latině.

Monografie rekapituluje vývoj klasické řecké filozofie od sofistů po Aristotela.

Publikace prezentuje proměny morálního a etického myšlení v západní kultuře od starověku po současnost.

Kognitivně-behaviorální psychoterapeut Donald J. Robertson poutavě vypráví o životě filozofa, který se vyhýbal hmotným požitkům a s obdivuhodnou nezlomností si stál za svým i tváří v tvář kontroverzím.

Deník plný stoické moudrosti, který vás povede na cestě za uměním žít. Stoická filozofie je už více než dva tisíce let tajným operačním systémem, který ku svému prospěchu užívají moudří vůdci, sportovci, geniální myslitelé i obyčejní lidé.

Sbírka proměn, za jejíhož autora je považován řečník Antoninus Liberalis ze 2. stol. n. l., je souborem 41 stručných, ale přesto čtivých kapitol, v nichž se objevuje mytologický motiv proměny, zpravidla člověka ve zvíře.

Kniha mapuje celek Kierkegaardova myšlení. Především se zevrubně probírají tři stadia lidské existence – estetické, etické a náboženské. Člověk může přecházet z nižšího stadia k vyššímu stadiu, nebo spočinout ve stadiu nižším.

Tertullianův rozsáhlý spis De anima („O duši“; napsán kolem roku 210 po Kr.) představuje první zachované pojednání o lidské duši sepsané z křesťanských pozic, a jako takové je ve svém žánru zakladatelským dílem raně křesťanského písemnictví.

První dvě knihy Komentáře k Janovu evangeliu obsahují Órigenovu předmluvu k celému spisu věnovanou zejména pojmu „evangelium“ a dále výklad veršů J 1,1–7a.

Erich Fromm, jehož humanistické knihy již psychologii a filozofii zpřístupnily čtenářům několika generací, zde analyzuje povahu západní společnosti, hledá původ jejích problémů a nabízí alternativu jejího vývoje.

Práce na základě širokého srovnávání literárních textů a výtvarného umění 19. století předkládá portrét fenoménu romantické touhy (Sehnsucht) vztažené k cíli, který je vzdálený, zahalený, nedosažitelný či skrytý.

Kniha představuje originální filosofickou reflexi přírody, reality a poznání, která se vyhýbá metafyzickým esencím, reduktivnímu scientismu i subjektivistickému relativismu, a otevírá prostor pro novou orientaci v našem vztahu k světu.

V Duši světa obhajuje Roger Scruton metafyzickou zkušenost v ateistickém světě. Tvrdí, že naše osobní vztahy, morální intuice a estetické soudy mají transcendentní rozměr, který nelze pochopit pouze optikou vědy.