Ústředním tématem knihy Pavla Barši je vztah sociální reality k sociální paměti. Na příkladě paměti holocaustu mapuje proměny nazírání na genocidu Židů v Evropě, Izraeli i Americe.
Hlavním hrdinou monografie je ruský misionář Stěfan Permský tak, jak jej líčí obšírná legenda sepsaná na přelomu 14. a 15. století Jepifanijem Moudrým.
Kniha je originální obrazovo-textovou koláží, která přináší výběr kreslených vtipů o "máničkách" z normalizačního tisku vedle vzpomínek a reflexí někdejších "vlasatců" a vedle fotografií zachycujících především osobnosti předlistopadového undergroundu.
První ucelené shrnutí dějin intelektuálního společenství Kampademie - obnovené platónské akademie na Kampě, jehož členy byli například Zdeněk Neubauer, Radim Palouš, Daniel Kroupa a také Václav Havel.
Závěrečný svazek se zaměřuje na triumf Spojenců v poslední fázi konfliktu, z něhož Královské námořnictvo sice vyšlo vítězně, ale v němž Británie definitivně ztratila postavení "vládkyně moří".
Kniha Cesta do pekel je osobní výpovědí významného představitele německé protihitlerovské opozice, Hanse Bernda Gisevia (1904–1974), jednoho z mála, kterému se podařilo uniknout represivnímu aparátu Velkoněmecké říše.
Autor, se tentokrát zaměřil na osobnosti, které stály (ne vždy až do hořkého konce) po boku jednoho z největších vojevůdců všech dob a podílely se významným způsobem na jeho taženích i jednotlivých bitvách nebo mu vytvářely zázemí.
