(...) Útlá publikace z nakladatelství Revolver Revue je příjemným příspěvkem k "malým dějinám" československé normalizace. U jejího vzniku stála sbírka kreslených vtipů a karikatur shromážděná někdejším anarchistou Romanem Laubem: jde o z dnešního pohledu značně nevtipné až trapné kresby především z časopisu Dikobraz, na nichž vystupují vlasaté "máničky" v situacích majících je zesměšnit, znemožnit, zkrátka degradovat před uvědomělým čtenářstvem. Jeden "vtip" za všechny: dva esenbáci zatýkají zarostlého mladíka, před ním se hroutí jeho rodiče a říkají: "Synáčku, odpusť nám, že jsme na tebe byli vždycky tak hodní..." Sbírka ilustrací z 60. a 70. let zaujala Terezii Pokornou a Petrušku Šustrovou. A ty ji doplnily o krátké vzpomínky a dobové fotografie postav, jež byly ve své době předobrazem oněch kreseb.

Připomínka časů, kdy tady platilo: MÁŠ-LI DLOUHÝ VLAS, nechoď mezi nás! Revolver Revue ve své knižní edici vydala obrazovo-textovou koláž Háro. Vrací se k době, kdy čeští muži s dlouhými vlasy, ať jakéhokoliv věku a postavení, neměli v téhle zemi na růžích ustláno. (...) Základ knihy položila sbírka vtipů a dalších materiálů o "máničkách", které si z dobového tisku vystřihoval Roman Laube, mimo jiné spoluautor publikace Lennonova zeď v Praze (v roce 2003 vydal Ústav pro soudobé dějiny). Kreslené vtipy z časopisu Dikobraz se vyznačují nehumorem téměř absolutním, strašlivě z nich čiší objednávkovost. (...) Dávky jejich stupidních frků pořadatelé knihy proložili vzpomínkami pamětníků žijících i zemřelých, kteří byli "objekty" režimní buzerace právě i kvůli svým vlasům. (...) Avšak zcela bez sentimentu se v téhle knize připomínají "zlatá šedesátá". V roce 1966 režim rozjel proti vlasatcům akci, při níž Veřejná bezpečnost zadržela bezmála čtyři tisíce osob.