Jak má umělec hodnotit dílo jiného umělce? Dá se po letech učení, konzultací a rozebírání ještě udržet potřebný odstup? Nakladatelství ArtMap vydalo knihu sebraných posudků umělce a bývalého pedagoga Martina Zeta.
Hlavními tématy drobné knížky korejského myslitele AHAE jsou láska a pokora. Svými úvahami, které vznikly ve vězení, kam ho osud na čtyři roky zavál kvůli jeho hluboké víře, poukazuje na to, že současná společnost potřebuje nějaký motiv.
Monografie o významném akademickém malíři Miroslavovi Houšťovi, všestranném umělci, který tvoří v Čechách, Itálii a má vřelý vztah k Šumavě. Kniha o jeho životě a především díle, fotografie jeho obrazů, soch, grafik atd.
Z bohatě zachovaného souboru fotografií, uložených ve fondu Zdeněk Nejedlý v Masarykově ústavu a Archivu AV ČR, byly vybrány snímky, které odrážejí veřejnou činnost i soukromý svět Z. Nejedlého (1878–1962) v nejrůznějších podobách.
Anna Zemánková (1908–1986) patří k těm osobitým tvůrcům, jejichž dílo nelze spoutat jednoznačnou charakteristikou. Z mnoha důvodů bývá její tvorba zařazována k art brut, v jehož kontextu patří k těm nejtajemnějším a nejmagičtějším.
Koncept autorské publikace Bytosti jménem houba vyrůstá z českého fenoménu- z mykofilní orientace národa, kde se houby obecně těší široké pozornosti, počínaje jejich sběrem a konče jejich vstupem do poezie, hudby, filozofie a nakonec i do osudů lidí.
Kniha reflektuje dílo arménského režiséra Artavazda Ašotoviče Pelešjana (*1938), tvůrce teorie tzv. distanční montáže, která představuje zásadní zlom v chápání zákonitostí střihové skladby filmu.
Černobílé fotografie z 60. let a barevné z 90. let 20. století, brněnského fotografa, rodáka z Podkarpatské Rusi. Kniha obsahuje též rozsáhlý rozhovor s autorem a úvodní slovo k jedné ze Štursových výstav od jeho přítele Jaromíra Tomečka.
Pro téma čísla je zásadní moment z dějin fotografie, který uvedl hledání kontemplace prostřednictvím fotografických záznamů do centra pozornosti zcela zásadním způsobem.
Svou tvorbou navazuje Igor Grimmich jednak na výpověď umělecké generace sedmdesátých let, jež kriticky reflektovala poměry československého normalizačního „bezčasí“ sžíravou, mnohdy přitom i hravou ironičností.
